Kde se vzala laktózová (in)tolerance?

Víte, že laktózová intolerance je v přírodě naprosto přirozený jev?

Laktózová intolerance je neschopnost trávit mléčný cukr ve střevě. Jedná se o normální jev u savců v dospělosti. Mláďata savců jsou od narození kojena a schopnost trávit laktózu mají – produkují trávicí enzym laktázu. S postupem věku dochází k odstavení mláďat a enzym laktáza se přestává tvořit, jelikož již není potřeba. Tak je to přirozeně zakódováno v genetické výbavě savců.

Ovšem u člověka je v některých částí světa pozorována výjimka: přetrvávající schopnost trávit mléčný cukr i v dospělosti u velké části populace. Přitom bylo zjištěno, že ještě před nějakými 10 000 lety tomu tak nebylo.

Jak se tedy za poměrně krátkou evoluční dobu mohla laktózová tolerance (schopnost trávit laktózu) rozšířit tak, že např. ve Skandinávii je u 90% populace přítomna i v dospělosti?

V roce 2022 byla publikována v prestižním vědeckém časopise Nature hypotéza, založená na rozsáhlé analýze dat. Pro výzkum bylo analyzováno složení zbytků potravin z více než 7000 nalezených nádob (z více než 550 archeologických míst) a starověké dostupné DNA vzorky; zároveň byla použita dostupná data sekvencí lidského genomu od více jak půl milionu současných Evropanů.

Příběh smrtícího průjmu

Před zhruba 8 000 lety, v oblasti dnešního Turecka — v době kdy lidé začali dojit nově domestikovaná zvířata — se mutace v blízkosti genu produkujícího laktázu začaly vyskytovat častěji. Zhruba ve stejné době se začala rozvíjet schopnost dospělých osob trávit laktózu.

Data ze starověké DNA naznačují, že většina, ne-li všichni lidé z raného neolitu měli laktózovou intoleranci a tolerance dosáhla významnějších frekvencí až po vzniku zemědělských komunit v Evropě.
Faktory jako například zvýšená hustota populace a osídlení, vyšší mobilita, blízkost zvířat, časté neúrody plodin, hladomory, a obecně špatná hygiena vedly občasným kolapsům populace.

V severních Evropských zemích byly hladomory častější. Farmáři, kteří se zde usadili, přišli z teplých částí Evropy a východní Asie a přinesli si plodiny, jako jsou pšenice a ječmen. Tyto plodiny však měly v severní Evropě kvůli kratší vegetační sezóně větší pravděpodobnost neúrody, což vedlo k hladomorům. Zároveň chladnější klima severní Evropy umožňovalo přirozené chlazení mléka, které nepodlehlo přirozené fermentaci (a tím rozkladu mléčného cukru). Zdravý člověk s intolerancí laktózy, který vypije čerstvé mléko, dostane průjem, ale pokud bude podvyživený, pak může zemřít.

V dobách hladomoru se konzumace mléka pravděpodobně zvýšila, jakožto přirozeně dostupné potraviny, která není ovlivněna úrodou zemědělských plodin. A hladovějící a podvyživení s laktózovou intolerancí podléhali smrtícím účinkům průjmů vyvolaných vysokým obsahem laktózy ve střevě.  Jedinci s laktózovou tolerancí měli větší šanci na přežití a předání tohoto genu dál.

A tak kombinace hladomoru a delší doby uchování mléka vytvořila „dvojitý zásah“ pro silné rozšíření laktózové tolerance v některých částech Evropy.

V dnešní době již laktózová intolerance nezabijí. Je ale dobré vědět, zda jí jedinec trpí či ne – může významně ovlivňovat jeho kvalitu života.

Více o testu laktózové intolerance ZDE.

Zdroj: Dairying, diseases and the evolution of lactase persistence in Europe. Nature. 2022. doi: 10.1038/s41586-022-05227-6